|
 |
|
|
 |
|
Naše plemena |
Platné standardy FCI ve formátu .doc ke stažení ze stránek ČMKU
Standard maltézského psíka
Standard boloňského psíka |
 |
 |
| Maltézáček je malý pes,
jehož trup je delší než výška v kohoutku. Celé tělo je pokryto velmi
dlouhou, hustou, lesklou, zářivě bílou srstí. Srst je hedvábné
struktury, po celé délce rovná a těžce splývající k zemi jako dobře
sedící přehoz. V chování je maltézáček přítulný, příjemný, veselý a je
velmi inteligentní. Maltézáček je malého, přesto silného vzrůstu.
Standard uvádí výšku u psů od 21 do 25 cm, u fen od 20 do 23 cm,
hmotnost od 3 do 4 kg. |
|
|
| Boloňáček je malý,
zavalitý psík, kvadratické stavby těla. Tělo je ze silných kostí a je
dobře osvalené. Srst boloňáčka je dlouhá, měkká, mléčně bílá a
struktura připomíná vločky. Povaha boloňáčka je velmi příjemná, je to
psík klidný, vážný a učenlivý. Výška u psů je mezi 27 a 30 cm, u fen
mezi 25 a 28 cm, hmotnost 2,5 kg až 4 kg. |
|
|
| FCI řadí maltézáčka a
boloňáčka do skupiny 9 - Společenští a doprovodní psi, podskupiny 1 -
bišoni a příbuzné rasy. Maltézáček je původem ze středního Středomoří,
patronát nad plemenem má Itálie. Boloňáček - jak název psíka napovídá
- pochází z okolí Boloně, Itálie je tedy původním domovem těchto
psíků. |
|
|
| Obě plemena jsou pro svou
malou velikost, příjemnou povahu a hedvábnou nelínající srst ideálními
společníky každé rodiny, milují děti a dokáží být veselými partnery
při dětských hrách. Navzdory malému vzrůstu nejsou choulostiví a při
správné péči se dožívají vysokého věku. |
|
|
Standard maltézského psíka
z roku 1989 /neplatný/
Standard boloňského psíka z
roku 1989 /neplatný/ |
|
|
| |
Historie |
|
| Skupina bišonků, do které naši psi patří, je spolu velice úzce svázána minulostí. Není důležité,
které plemeno je původní. Jedno je však jisté, předci všech těchto,
dnes již samostatných a dobře prošlechtěných a ustálených plemen,
pocházejí ze Středomoří, z míst největšího bohatství a rozkvětu, kde
si mohla bohatá aristokracie dovolit držet tyto malé hedvábné psíky
jen tak pro potěšení, pro zvýšení své společenské prestiže. Tehdejší
aristokracie na svých sídlech držela a chovala psíky různých typů a
udržovala je v poměrné čistokrevnosti. |
 |
 |
 |
| Malí hedvábní psíci se v
dobách středověku rozšířili i do domů bohatých měšťanů. Účastnili se
prý i křižáckých výprav. Historické prameny uvádějí, že byli používání
jako "ohřívací lahve" ve studených ložnicích středověkých dam.
Připisovaly se jim léčivé vlastnosti. Byli malováni slavnými malíři po
boku krásných žen oné doby. |
|
|
