|
Pár slov o mých láskách.
Nevím, kdy přesně se u mně začala
projevoval má láska ke psům, ale co si pamatuji, kolem mně neprošel
pes, abych si na něj nesáhla. Nebojte se, s věkem jsem se ukáznila.
Asi mě nakazil můj dědeček, který choval německé ovčáky. Návštěvy u
prarodičů pro mne znamenaly blažené chvilky se psy v kotci nebo hry
se štěňaty. Na vlastního psa jsem si ale musela počkat. Vyrůstala
jsem v paneláku a rodiče mi psa nedovolili. Nikdy neustoupili a psa
mi nekoupili. Za to jsem se jim náležitě pomstila a první vánoce,
které už trávili beze mne, jim Ježíšek donesl psa pod stromeček.
Moje první velká psí láska byl dobrman
Amur z Cyklonu. Byl to
temperamentní pes a potřeboval cvičák a pohyb. Byl hezký, a tak jsem
s ním začala jezdit i na výstavy. A už jsem v tom byla až po uši.
Vplula jsem do pejskařského života a ani jsem nevěděla jak. Měla
jsem štěstí na podobně nadšené lidi kolem sebe. Podělili se se mnou
o své zkušenosti a já jsem se od nich ráda učila. Amur se u nás
dožil 11 let a dodnes mi chybí.
Právě na cvičáku jsem v roce 1989 potkala prvního jorka. Byla to
fena od paní Bradleové. Ještě ten rok jsem si po této fence
vzala štěně. Extrém v porovnání s dobrmanem mě fascinoval. Na
veřejnosti naše trojice, já + velký pes + miniaturní pes, budila
velkou pozornost. V té době ještě jorků nebylo tolik jako dnes.
Než jsem si koupila první fenu pro chov, měla jsem několik psů.
Poslední pes
Gaston se ve
skvělé kondici dožil 16 let. S první fenou
Kačenkou, přibyly i první radosti ze
štěňat. Velkého psa už jsem si nikdy nepořídila. Dodnes ale chodím
na cvičák, jen místo jednoho velkého psa, mám u nohy smečku malých jorků.
Psi jsou nejen můj koníček, ale i moje práce.
 |
